Přeskočit na hlavní obsah

Knižní koutek 2020: Fantasy (část 2/2)

Vzhledem k většímu počtu knih přečtených v roce 2020 jsem se hodnocení fantasy románů rozhodla rozdělit do dvou článků. V druhém díle jich najdete hezky kulatých dvacet dva a já doufám, že vás některý z nich zaujme. :)

Zbouchnul jsem Satanovu dceru (Carlton Mellick III)

Co byste očekávali od knihy s názvem Zbouchnul jsem Satanovu dceru? Pravděpodobně nikoliv romantický příběh. Přesně to ale tato kniha nabízí, byť jde o značně netradiční romanci. Hlavní hrdina Jonatán je tak trochu povaleč a lenoch, jehož život jde odnikud nikam. Jeho jedinou vášní je stavění Lega, z něhož si postavil svůj vlastní dům (ano, opravdu). Poté se ale k němu nastěhuje značně těhotná démonka a oznámí mu, že bude tátou! Jak již vyplývá z nástinu děje, Zbouchnul jsem Satanovu dceru není rozhodně mainstreamové čtení. Jestli však máte smysl pro bizarní literaturu, černý humor, jedinečné postavy a hlavně nejste příliš nábožensky založení (jako například Jonatánova rodina, která jeho novou přítelkyni zrovna dvakrát nemusí... mírně řečeno), tato kniha se řadí do kategorie románů, na které díky jejich originalitě hned tak nezapomenete.

Mlha (Stephen King)

Stephena Kinga snad není potřeba příliš dlouze představovat. Král hororových románů je stejně tak zdatný povídkář. Mlha obsahuje přes dvacet děl, včetně titulní novely Mlha, která inspirovala stejnojmenný vydařený film z roku 2007. Stejně jako u většiny povídkových sbírek platí, že některé příběhy jsou kvalitnější, jiné méně, ale každý si v knize najde to své. Obecně si tato sbírka udržuje vysokou úroveň. Vyzdvihnout jen jedinou povídku je obtížné, mě osobně však nejvíce zaujal příběh Textový procesor bohů, v němž hlavní hrdina dokáže pozměnit svůj život tak, že změnu jednoduše napíše na textový procesor, který mu věnoval jeho synovec. Kdo z nás by si ostatně občas nepřál změnit svůj život?

Blood Vice (Angela Roquet)
série: první díl série Blood Vice

Ačkoliv jsem četla lepší upíří urban fantasy romány, Blood Vice není špatný. Hlavní hrdinka je sympatická, zejména jakmile si čtenář uvědomí, jak moc se její život po proměně změnil. Kriminální zápletka je nicméně méně poutavá a já jsem si osobně nejvíc užila části, v nichž se Jenna snaží vyrovnat se skutečností, že má nyní slabost pro krev. Pokud je toto ovšem váš oblíbený žánr, Blood Vice stojí za přečtení.

Undead and Unwed (MaryJanice Davidson)
série: první díl série Undead

Davidson má smysl pro humor, díky čemuž je zábavné tuto knihu číst. Zápletka ovšem není příliš zajímavá a milostná linka pro mě nefungovala. Rovněž jsem měla problém sžít se s hlavní hrdinkou, která je posedlá botami a oblečením a celkově se ode mě velice lišila. Ale Undead and Unwed (Nemrtvá a neprovdaná) stále funguje jako zábavné čtivo, které vám pomůže se odreagovat a možná vás i naláká na přečtení následujících knih série více než mě.

Polibek stínů (Laurell K. Hamilton)
série: první díl série Merry Gentry

Od Hamilton jsem louskala už její sérii o Anitě Blake, ale po sedmém díle jsem si dala pauzu a rozhodla se zkusit druhou nejslavnější sérii autorky o princezně Meredith, která pracuje v utajení jako vyšetřovatelka nadpřirozených zločinů. A první díl dokázal pobavit. Hlavní hrdinka je poměrně sympatická, v knize nechybí napínavé scény, násilí ani zákulisní intriky, kterých je dvůr víl plný. Pochopitelně jde v prvé řadě o erotickou fantasy, takže se kolem Merry točí hned několik více či méně krásných (ale spíš více) nápadníků. Jestliže však předem budete vědět, do čeho jdete, Polibek stínů je ve svém žánru kvalitní a příjemně oddechové čtivo.

Bouřková fronta (Jim Butcher)
série: první díl série Harry Dresden

Jsem velkou fanynkou urban fantasy, zejména pokud ji autoři zkombinují s kriminálním příběhem. Čaroděj Harry Dresden je sympatický hrdina a líbí se mi jeho suchý smysl pro humor. Co se příběhu samotného týče, chvíli trvalo, než se opravdu rozjel a je jasné, že jde o představení série. Knihu jsem si přesto užila a těším se, že si přečtu tuto sérii. Takže jestli tento žánr máte rádi stejně jako já, první díl série Harry Dresden mohu doporučit k vyzkoušení.

Napůl divoký (Sally Green)
série: druhý díl série Half Bad

Sally Green má velmi osobitý styl psaní (používá například hodně krátkých vět), na který si člověk musí chvíli zvykat. Ale jakmile se tak stane, je snadné hltat jednu kapitolu za druhou. V druhém díle série Napůl zlý o mladém kouzelníku Nathanovi, kterého většina "hodných" bílých kouzelníků chce zabít, není nouze o překvapení, napínavé okamžiky ani nečekané proměny vztahů mezi hrdiny. Co se mi na této sérii líbí, je, že dokáže obrátit očekávání čtenáře vzhůru nohama a zanechá ho dychtivého dozvědět se víc.

Napůl ztracený (Sally Green)
série: třetí díl série Half Bad

Poté, jak mě navnadil druhý díl, jsem si vyvrcholení trilogie nemohla nechat ujít. A musím říct, že můj výsledný dojem z Napůl ztraceného je... komplikovaný. Stále jde o čtivé, napínavé, leckdy kruté (vůči hrdinům) i psychologicky propracované čtivo, ale autorka se s některými dějovými linkami vypořádala tak, že nejlepší reakcí je starý dobrý anglický výraz: WTF? Zejména konec působí tímto dojmem. Potěšení z neobvyklé a kvalitní trilogie to však nezkazí, takže jestli si chcete přečíst čarodějnický příběh, který je pojatý zase trochu jinak, celou sérii mohu doporučit.

Hluboký hrob - Mlha z moře (Viveca Sten, Camilla Sten)
série: druhý díl série Hluboký hrob

O prvním dílu této série jsem psala článek do časopisu a jsem ráda, protože za to vážně stojí. Kolik ostatně znáte vydařených severských fantasy čerpajících z místních mýtů, které mnohým Čechům budou připadat exotické a zvláštní? Hluboký hrob - Mlha z moře se sice tváří jako čtení pro mladší čtenáře, to kvůli věku hlavní hrdinky, ale nenechte se tím zmást ani odradit. Kniha je překvapivě děsivá, její atmosféra tak hustá, že by se dala krájet, a hlavní hrdinka Tuva je sice mladičká, ale má v hlavě mozek a nebojí se ho používat. Tato kniha je jednoduše jako závan čistého mořského vzduchu, byť mladším dětem bych ji nedávala číst, mohly by se bát. Dospělí ji však zhltnou jako lahůdku, kterou doopravdy je.

Lughovo kopí (Ari Marmell)
série: druhý díl série Mick Oberon

Další druhý díl rozjeté série, a opět originální počtení. Tentokrát fantasy detektivka zasazená do Chicaga 30. let, kdy gangsteři ještě měli pré. Kniha pak ukazuje, že když se více stran pere o silnou magickou zbraň - ono titulní Lughovo kopí - v lese lítají pořádné třísky. Hlavní hrdina je sympaťák, kniha má některá pomalejší, hluchá místa, ale pořád jde o kvalitní pokračování, které dokáže zaujmout.

Půlnoční slunce (Stephenie Meyer)
série: pátý díl série Stmívání

Vím, že hodně lidí se vyžívá v nesnášení ságy Stmívání, ale já jsem se na přečtení této knihy těšila a byla jsem ráda, když konečně vyšla. Navzdory tomu, že vypráví příběh, který hodně z nás již četlo v prvním díle, Stmívání, propůjčuje mu novou perspektivu i větší hloubku povaze Edwarda. Díky vyprávění z jeho úhlu pohledu je snazší pochopit, proč dělá to, co dělá, protože je nyní něčím víc než jen nádherným upírem (a stalkerem), kterého Bella obdivuje. Kniha má navíc rychlé tempo a je snadné se do ní začíst a hltat jednu stránku za druhou. Osobně bych si ráda přečetla více románů z tohoto světa, například o jiných členech Cullenovy rodiny, takže doufám, že se Stephenie Meyer ke své nejslavnější sérii v budoucnu opět vrátí.

Království popela (Sarah J. Maas)
série: sedmý díl série Skleněný trůn

Přiznám se, že mi trvalo dost dlouho, než jsem Království popela dočetla. Po přečtení prvních přibližně 100 stran jsem si dala delší pauzu a ke knize se znovu vrátila asi až za rok, protože je to prostě pořádný špalek, který má skoro 1000 stran, a začátek knihy má pomalejší tempo. Jakmile se ale příběh pořádně rozjede, kniha za to stojí, neboť obsahuje nejednu scénu, kdy hrdinům jde o všechno a autorka dovedně prokresluje vztahy mezi nimi. Navíc z knihy přímo srší ten dojem osudovosti, kdy jsou sázky vysoké, ale stejně tak rizika. Pořád si myslím, že by Království popela mohlo být o něco kratší, ale pokud už jste se ve čtení série Skleněný trůn dostali až tak daleko, sedmý díl by byla škoda vynechat.

Věž vlaštovky (Andrzej Sapkowski)
série: šestý díl série Zaklínač

Jsem fanynkou Zaklínače, ale trvalo mi delší dobu přelouskat konečně celou ságu, neboť jsem se v minulosti zarazila u třetího dílu románové pentalogie. Věž vlaštovky mi přišla trochu jako klid před bouří finálního dílu, ale stále se v ní něco děje, akorát mě mrzelo, že Geralt neměl tolik prostoru jako Ciri. Sice jsem si je oblíbila oba, ale větší vyváženost by se mi líbila ještě víc. To je však jen drobná výtka, Sapkowski psát umí a Věž vlaštovky je stejně drsně zábavné a zároveň inteligentní dílo jako předchozí romány. I když mým favoritem z této série i nadále zůstává Krev elfů.

Lovci monster: Z archivu (eds. Larry Correia, Bryan Thomas Schmidt)

Další kniha, k níž jsem dělala redakci, a vydařená povídková sbírka ze světa Lovců monster. Jak už tomu bývá, některé povídky jsou vydařenější, jiné méně a záleží na vkusu každého čtenáře, které příběhy ho zaujmou. Nechybí v nich každopádně akce, napětí, humor ani svérázné postavy, takže jestli vám podobný styl příběhů sedí anebo jste fanoušky této série, doporučuji k přečtení. Nejlepší povídku nedokážu vybrat, zato jednoznačně nejhorší mi přišel příběh Oddělení Manticore.

Milenec z temnot (J. R. Ward)
série: první díl série Bratrstvo černé dýky

Tohle bylo vážně špatné. Jsem velká hrdinka upířích příběhů a erotické scény mi nevadí, ale tato kniha má málo co nabídnout. Hlavní upíří hrdina je silně nesympatický a ženská hrdinka mu propadne příliš snadno. Další díly série číst nebudu, protože Milenec z temnot je jedna z nejhorších upířích knih, kterou jsem kdy přečetla (a že jich čtu vážně hodně).

Měsíční píseň (Patricia Briggs)
série: první díl série Mercedes Thompson

Urban fantasy mám ráda, ale Měsíční píseň mi příliš nesedla. Možná je to tím, že kožoměnci mě nikdy nefascinovali tolik jako jiná fantasy stvoření. Anebo skutečností, že kniha klade příliš velký důraz na popisování mužské krásy a méně na vytvoření opravdu nezapomenutelného kriminálního případu, který hlavní hrdinka řeší. To neznamená, že by kniha neměla vydařené okamžiky, jen hádám, že po všem tom nadšení ze strany jiných čtenářů jsem čekala něco lepšího. Jako oddechovka Měsíční píseň funguje, ale v paměti mi z ní utkvělo jen naprosté minimum.

Strom duchů (Barbara Erskine)

Barbara Erskine je jednou z mých nejoblíbenějších zahraničních spisovatelek, jejíž styl psaní i používané náměty se mi hodně líbí, ale je pravda, že se ve svých dílech opakuje. Strom duchů je každopádně intenzivní a povedené čtivo s krásným prokreslením prostředí (odehrává ve ve Skotsku) i propracovanými hrdiny. Nejsilnější je v okamžicích, kdy se hlavní hrdinka Ruth ocitá v nebezpečí kvůli muži, který ji pronásleduje a chce jí dost možná ublížit. Škoda jen toho zbytečně rychlého, uspěchaného konce, kniha by si zasloužila lepší závěr. Takto patří jen mezi lehký nadprůměr a už jsem od autorky četla mnohem lepší díla. Každopádně jestli máte rádi tajemná díla, která se o fantastiku opírají jen lehce, tvorba Barbary Erskine by vás mohla zaujmout.

Autumn Falls (Bella Thorne)
série: první díl série Autumn Falls

Bella Thorne je jednou z mých oblíbených hereček, i když vím, že ji mnoho lidí nemusí kvůli jejímu životnímu stylu, osobně si užívám její práci. A její kniha je skvělá. Thorne se soustředí na mladou dívku, jejíž táta nedávno zemřel a která znenadání dostane schopnost naplnit svá přání tak, že je napíše do svého deníku. Tato myšlenka vede k hodně zábavným situacím, ale ve stejnou dobu je kniha dojemná, protože se dotýká ztráty rodiče a toho, jaký dopad to může na člověka mít. Hlavní hrdinka Autumn je sympatická a má dobré úmysly, ale často dělá chyby, díky čemuž působí o to lidštěji. Celkově jsem si tuto knihu opravdu užila a ihned se začala těšit na přečtení druhého dílu série, takže Autumn Falls můžu doporučit všem čtenářům, oboje mladým i starším. :)

Krevní pouto (Patricia Briggs)
série: druhý díl série Mercedes Thompson

Druhý díl série Mercedes Thompson jsem si užila víc než první, protože příběh se soustředí na upíry, a upíry jsem měla vždy v oblibě. Kniha nicméně není tak chytlavá, jak jsem doufala a neinspirovala mě k tomu pokračovat ve čtení série. Není vůbec špatně napsaná a má pár skvělých momentů, ale já už jsem jednoduše přečetla spoustu fantasy sérií a tato nemá nic, čím by mě opravdu upoutala.

Paní jezera (Andrzej Sapkowski)
série: sedmý díl série Zaklínač

Závěrečný díl série Zaklínač je stejně povedený jako všechny předchozí. Na Sapkowského tvorbě se mi líbí, že své hrdiny nijak nešetří a vykresluje je oboje se špatnými i dobrými stránkami. Kniha svižně odsýpá, ačkoliv má skoro 500 stran a konec je přinejlepším hořkosladký. Navzdory tomu - nebo snad díky tomu? - zvládne zanechat silný dojem. Jednoduše jde o úctyhodné uzavření jedné vysoce kvalitní série.

Píseň oceli (Michaela Merglová)
série: první díl série Píseň oceli

Je-libo pořádná fantasy? Píseň oceli není klasický román, spíš jde o sérii kratších příběhů sestavených v románový celek. Hlavní hrdinové - bojovník Cuchenan a bard a sukničkář Minangar - řeší více problémů a postupně se spřátelí. Kniha je vysoce čtivá, díky slovním přestřelkám mezi hrdiny ji budete mít za chvíli přelouskanou. Jde o ideální oddechové čtivo, které je zároveň humorné i inteligentní. Trochu mi připomínalo Zaklínače, zejména díky vztahu mezi Cuchenanem a Minangarem, ale rozhodně nejde Míšu Merglovou nařknout z toho, že by opisovala. :) Už mám doma i pokračování Píseň severu a tuze se těším, až ke se knize konečně dostanu!

Perutě noci (Zuzana Hartmanová)
série: druhý díl série Noční labuť

Zuzku znám z doby, kdy jsem psala pro webzin Dagon (který již neexistuje), a tak jsem na pokračování její knihy Noční labuť byla velmi zvědavá. Už proto, že první díl o nekromantce Nix mě nemálo bavil. Tentokrát již nejde o povídkovou sbírku, nýbrž ucelený román. Přiznám se, že první díl mě zaujal více, možná proto, že se v něm tolik neřešila romantická linka. Každopádně Nix je pořád propracovaná hrdinka, vlastní fantasy svět autorky je na jedničku a příběh poměrně odsýpá, takže jestli jste tuto sérii doposud neokusili, dejte jí šanci. :) Navíc se mi na ní líbí, že Zuzka nevyužívá již provařené fantasy rasy a stvoření, ale nabízí zase něco trochu jiného - nekromantku, minotaura...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Knižní koutek 2021: Fantasy (část 2/2)

Druhá polovina roku 2021 byla bohatá na rozmanité fantasy romány. Celkem jsem jich přelouskala 22 a doufám, že vás některý z nich zaujme, protože za to stojí! :)

Plány na rok 2024

Tento článek přichází lehce se zpožděním vzhledem k tomu, že dneska máme 1. února. Ale víte, co se říká - lepší později než nikdy! :) A protože sdílený cíl se snáz dodržuje, napíšu sem, čeho bych chtěla letos dosáhnout.

Knižní koutek 2022: Fantasy

I v loňském roce se ke mně dostalo mnoho fantasy románů, o jejichž hodnocení se chci s vámi podělit. Celkem je jich devatenáct, a já doufám, že vás některý z nich zaujme a inspiruje k přečtení. :)