Comic-Con Prague 2021: Jak jsem tancovala bojový tanec a odhalila záhadu hovna na hlavě

Když konečně nastal říjen 2021, něco podobného dovolené jsem neměla víc než rok a půl. Kvůli tomu jsem vážně potřebovala pauzu od práce. Sice mám svou práci ráda, ale přesto si od ní musím občas oddechnout, jinak bych se zbláznila.

Comic-Con Prague 2021 pro mě představoval ideální víkendovou dovolenou. Šéfredaktor Pevnosti, časopisu, pro který již více let píšu, mi sehnal volňásek, takže jsem musela zaplatit jenom ten zbytek - ubytování a fotky s herci a další věci. I tak jsem za víkend utratila více než 10 tisíc. Ale nepředbíhejme. :)

Na Comic-Con jsem dorazila v pátek. Můj vlak měl hodinu zpoždění, takže jsem prošvihla panel Natalie Teny, což je nešťastné, ale nedalo se s tím nic dělat. Místo toho jsem šla na hotel (který byl moc hezký, ale o tom víc později), uložila si v něm věci a vyrazila na místo konání akce - do O2 arény!

První částí programu, kterou jsem viděla, byl zahajovací pořad. Organizátoři conu uvedli letošní ročník a následně pozvali na pódium hosty. Následovalo více hereckých hostů, mezi nimiž nechyběli například Natalie Tena, Norman Lovett, Edward James Olmos, Manu Bennett, Torri Higginson a další. Ze zahajovacího pořadu jsem odešla krátce poté, co herci a cosplayeři opustili pódium, protože jsem měla focení s Manu Bennettem a nechtěla jsem ve frontě čekat příliš dlouho. Focení proběhlo skvěle, fotku jsem si po jeho skončení nechala od Manua podepsat a také šla na panel s ním.

A musím říct, že Manu byl úžasný. Přímo sršel energií a humorem. Mluvil o natáčení děl jako Spartacus, Arrow, Xena a Hobit. Vysvětlil, jak dostal roli záporáka Deathstrokea v superhrdinském seriálu Arrow - musel kvůli tomu přiškrtit nebohého asistenta castingového režiséra, aby roli dostal, ale fungovalo to! Také vykládal, jak dlouho nemohl dostat žádnou roli v seriálu Spartacus a konečně ji získal až potom, co musel slíbit, že nebude bít kaskadéry! Také se podělil o historku, jak se bál, že zničí celý svět, protože byl nemocný během premiéry filmu Hobit a více lidí mu dalo pusu (Cate Blanchett a Peter Jackson). Manu se bál, že je nakazil a že jak budou kvůli propagaci filmu cestovat po celém světě, nemoc všude roznesou a bude z toho globální katastrofa. Manu rovněž vykládal, jak mu na premiéře Hobita zmizela jeho dcera a když ji našel, podepisovala za něj plakát jako "Azogovo děcko."

Podobných zábavných historek Manu povyprávěl mnoho, ale nejlepší okamžik jeho panelu nastal v okamžiku, když se Manu rozhodl, že každého naučí rituální tanec haka z jeho rodného Nového Zélandu. Slezl z pódia, šel mezi návštěvníky panelu a začal jim ukazovat, jak tanec začíná. Vybral si konkrétní osobu z davu, starší ženu, která prakticky nemluvila anglicky (naštěstí měla sluchátka se simultánním překladem) a požádal ji, aby zpívala - anebo spíš křičela - slova, zatímco všichni ostatní, Manua nevyjímaje, začali tančit a také slova křičeli. Byla to jedinečná a nezapomenutelná zkušenost, do níž jsem se s chutí zapojila. Manu vysvětlil, že haku tancují bojovníci, když se připravují na bitvu a její úvodní slova znamenají něco jako - Zemřu dnes večer? Anebo budu žít? Ráda se dozvídám více o cizích kulturách, takže mi to přišlo fascinující. Pokud by vás to zajímalo, můžete omrknout, jak Manu haku tancuje na jiném conu.

Věděla jsem, že tento panel by jen těžko něco překonalo, takže po jeho skončení jsem odjela na hotel. Cesta do Prahy byla koneckonců poměrně dlouhá a já jsem si potřebovala odpočinout. Následující den, sobota, měl být ten nejnabitější a tušila jsem, že na něj budu potřebovat nemálo energie - což se také stalo!

V sobotu jsem vstala brzy (no, pro někoho brzy, něco po osmé) a šla jsem se nasnídat. Nadchlo mě, jak bohatou snídani hotel nabízí - tolik jídel, že z toho zrak přecházel, takže jsem nevěděla, po čem dřív sáhnout. Po snídani jsem se nachystala a jela do O2 arény. Prvním bodem programu, který jsem chtěla navštívit, byl panel Normana Lovetta a Sylvestera McCoye. Těšila jsem se na ně oba, zejména Normana Lovetta, protože mi v pátek utekl jeho panel a Červený trpaslík je skvělá sci-fi komedie, na níž jsem vyrostla. Sylvester McCoy je skvělý člověk, ale už jsem ho potkala o pár let dřív v Chotěboři na Festivalu Fantazie.

Během panelu záhy začalo být očividné, že Lovett a McCoy jsou povahově velmi odlišní. Celkově se mi zdálo, že Norman Lovett nebyl z Červeného trpaslíka tak nadšený jako Danny John-Jules, který hrál Kocoura, Comic-Con Prague navštívil v roce 2020 a přímo překypoval nadšením. Ale chápu to. Lovett prozradil, že měl problém si pamatovat své repliky, takže je během natáčení vždycky četl. Respekt, protože to bych podle jeho výkonu v seriálu neuhádla. Měl problémy si vybavit detaily ze seriálu, ale vzhledem k tomu, že Červený trpaslík se začal vysílat v roce 1988, dává to smysl. Sylvester McCoy působil živěji, sdílel historky z natáčení seriálu Doctor Who i série Hobit a hodně lidí se ho chodilo na něco ptát. Z toho později vznikl svého druhu vtip, kdy se lidé omlouvali Normanu Lovettovi, že se chtějí na něco zeptat Sylvestera McCoye a jeho ne. :)

Po skončení panelu jsem měla chvíli čas, takže jsem šla pomáhat na stánku Pevnosti a zůstala tam několik hodin. Bylo fajn bavit se s lidmi, kteří si přišli koupit starší čísla Pevnosti, knihy a další věci. Většina jich byla nadšená, že jsou na Comic-Conu a byli příjemní, jenom jeden pán byl poněkud otravný, ale za jeho nadšení z conu ho vinit nemůžu. :)

Další bod programu následoval odpoledne. Celkem jsem měla tři focení - s Natalií Tenou, Normanem Lovettem a Torri Higginson. Podařilo se mi si koupit úplně poslední lístek na focení s Natalií, to bylo velké štěstí. :) Natolik velký měli fanoušci o focení s ní zájem. Jako první jsem měla focení právě s Natalií. Vypadala, že je nadšená, že může na Comic-Conu být a vesele se zdravila se všemi fanoušky. Neměla jsem moc času si s ní povídat, vyměnily jsme si jen pár běžných frází, ale vypadala mile. Když jsem se s ní loučila, řekla jsem jí: "Užij si svůj pobyt v Praze." a ona řekla něco jako: "To doufám!" což bylo docela vtipné. Tak taky doufám, že si to užila.

Další na řadě byl Norman Lovett. Zatímco jsem čekala ve frontě, začala jsem se bavit s jedním párem. Ukázalo se, že ona dívka je fanynkou Červeného trpaslíka (zatímco její přítel ne), takže jsme diskutovaly o našich oblíbených hláškách ze seriálu. Během focení Norman Lovett se mnou trochu mluvil, ale už si bohužel nepamatuji, co říkal. Když jsme se loučili, poděkovala jsem mu za to, že pracoval na Červeném trpaslíkovi a řekla mu, že ten seriál byl důležitou součástí mého dětství. Na což Lovett poznamenal, že jsem musela být opravdu velmi mladá, když jsem seriál sledovala. Neměla jsem čas mu říct, že ačkoliv jsem se narodila více let poté, co se seriál začal vysílat, můj táta mi ho představil, ale myslím, že Norman Lovett slýchá podobné historky dost často, takže nebyl důvod mu to vykládat. :)

Třetí a poslední sobotní focení bylo s Torri Higginson a ze všech tří herců byla Torri nejlepší. Když jsem k ní došla, oči se jí rozzářily a začala obdivovat můj cosplay. Dokonce i Natalia Tena řekla, že mi to sluší, aspoň myslím, ale Torri můj cosplay podle všeho přímo nadchl a dokonce mi poděkovala a řekla, že jsem jí vylepšila den, což od ní bylo velmi milé. :) Nevím, jak vy, ale já jsem sledovala celý seriál Stargate: Atlantis, a ačkoliv jsem měla jiné postavy raději než Elizabeth Weirovou, musím říct, že Torri je mnohem sympatičtější než její hrdinka, a to už něco znamená, protože Weirová byla pořádně drsná. :) Poděkovala jsem Torri za to, že se na seriálu podílela a řekla jí, že jsem na něm vyrostla, což ji podle její reakce potěšilo. Byla to velmi milá paní a přála bych si, abych měla více času si s ní popovídat.

Jakmile focení skončila, vrátila jsem se zpět ke stánku Pevnosti, protože jsem měla domluvený rozhovor s Michaelem Biehnem, který měl proběhnout ve čtyři hodiny. Rozhovor s ním byl naprosto epický a ještě dlouho na něj budu vzpomínat. Po skončení rozhovoru jsem několik dalších hodin pomáhala na stánku Pevnosti a vydělala si nějaké ty penízky (což bylo fajn vzhledem k tomu, kolik jsem během Comic-Conu utratila).

Před osmou večer jsem stánek opustila a šla na panel s Torri Higginson. Hodně mluvila o Stargate: Atlantis, což se dalo čekat. Konkrétně si vzpomínám na to, že se jí někdo zeptal, jestli David Hewlett byl stejný jako jeho hrdina, Rodney McKay. Torri se zasmála a řekla, že Hewlett by rád tvrdil, že není, ale ve skutečnosti je úplně jako Rodney! :) Fanoušci se na seriál hodně ptali a pamatuji si, že někdo zmínil, že Manu Bennett si v něm chtěl zahrát, ale roli místo něj dostal Jason Momoa. Manu tohle řekl během svého panelu a Torri druhý den prozradila, že o tom nevěděla, dokud se ona a Manu nepotkali právě na Comic-Conu Prague. Panel s Torri byl skvělý, byla inteligentní a vtipná a vypadala opravdu šťastná, že na Comic-Conu je. Mohlo by se zdát, že to poslední je samozřejmost, ale možná by vás překvapilo, jak někteří herci mohou působit znuděně anebo dokonce naštvaně, když jsou na conech... ale Torri byla pravý opak!

Poslední bod sobotního programu, na který jsem šla, byl panel s Michaelem Biehnem. Panel začal o půl desáté večer, takže poměrně pozdě, ale navzdory tomu byl sál narvaný lidmi. Michael Biehn působil stejně sympaticky a inteligentně jako během předchozího rozhovoru s ním. Hodně mluvil o své spolupráci s režisérem Jamesem Cameronem, ale z panelu vyplynulo, že jeho oblíbený film, na kterém pracoval, je western Tombstone (1993). Michael rovněž vysvětlil, jak nikdo neočekával, že první Terminátor (1984) by mohl mít úspěch, protože film měl relativně nízký rozpočet a studio ho nepropagovalo tak dobře, jak by mohlo. Michael rovněž dal dobrou radu jednomu fanouškovi, který se chtěl stát hercem a zeptal se ho, co by měl dělat... to od něj bylo hezké.

Do postele jsem se dostala po půlnoci a znovu jsem v neděli vstávala krátce po osmé, protože jsem si musela sbalit věci a z hotelu odejít. Batoh jsem si uložila na stánku Pevnosti a šla si po svém. První panel, na který jsem chtěla jít, začínal v 10 hodin a byl s Manu Bennettem a Sylvesterem McCoyem, kteří oba hráli v Hobitovi (ačkoliv ve filmech byste Manua pravděpodobně nepoznali a Sylvester, na druhou stranu, měl na hlavě obří hovno, o čemž také mluvil. Pokud si správně vzpomínám, řekl, že jim v make-upu trvalo asi hodinu mu to hovno na hlavu dostat, což není zase tak dlouhá doba).

Ale zpátky k tématu. Manu a Sylvester převážně mluvili o svých rolích v Hobitovi a podělili se o pár zajímavých zákulisních informací. Například Manu vysvětlil, že jeho role Azoga původně připadla jiného chlápkovi, který byl extrémně vysoký, ale bohužel neuměl hrát, nebyl to herec, a když se snažil být děsivý, prostě to nefungovalo, takže místo toho najali Manua. Sylvester mluvil o tom, jaké to bylo pracovat s Ianem McKellenem déle než rok a vyjádřil se o něm velmi kladně.

Mám problém si vybavit další věci, které říkali, ale atmosféra na panelu byla skvělá, Manu a Sylvester působili energicky a hýřili humorem. A když panel skončil, Manu se rozhodl Sylvestera odvézt z pódia na židli. Také publiku ukázal, jak ve filmu jel na svém vlkovi anebo co ta potvora v Hobitovi byla zač, a jaké to bylo hrát oproti zelenému pozadí během akční scény, když žádná z těch věcí, na které se měl dívat, tam ve skutečnosti nebyla... A Manu to celé demonstroval tak, že si osedlal gauč a "řídil" ho! Byl to skvělý nápad ze strany organizátorů tyhle dva dát dohromady, protože se vzájemně dobře doplňovali a panel s nimi byl výborný způsob, jak zahájit nedělní ráno.

Poté jsem se šla vyfotit s Michaelem Biehnem. Bylo fajn ho znovu vidět, i když jen na okamžik. Na Comic-Conu jsem následně zůstala ještě pár hodin a znovu pomáhala na stánku Pevnosti (protože podle všeho nedokážu přestat pracovat ani během zatracené dovolené!) a následně mě čekala dlouhá cesta domů. Ta zabrala více než čtyři hodiny. Tentokrát aspoň vlak naštěstí neměl zpoždění a mé spolucestující byly milé, jedna dokonce měla rozkošného psa, takže cesta byla fajn. Také jsem během ní stihla nějakou tu práci, a zatímco jsem byla na Comic-Conu, dočetla jsem rozečtenou knihu, což bylo rovněž prima.

Celkově Comic-Con Prague 2021 hodnotím jako skvělý zážitek. Neměla jsem čas navštívit fanouškovský program, což je škoda, ale akci jsem si přesto nesmírně užila. Fotila jsem se s velkým množstvím cosplayerů, z nichž byl nejlepší pravděpodobně francouzský cosplayer Han Jones, který cosplayoval Captaina Ameriku a vážně hodně vypadal jako mladší verze Chrise Evanse. Han byl velmi milý, a když jsme se spolu fotili, řekla jsem mu merci (děkuji francouzsky) a on mi řekl děkuji česky, což bylo vtipné, protože jsme si takto na okamžik prohodili naše rodné jazyky.

Na Comic-Conu byla celá spousta dalších skvělých cosplayerů, například jeden, který měl opravdu působivé Iron Manovo brnění. Jeden z nejlepších zážitků mi nicméně poskytla malá dívenka oblečená jako Harley Quinn. Zastavila mě krátce poté, co jsem v pátek dorazila do O2 arény a požádala mě, jestli bych se s ní nevyfotila, tak jsem souhlasila. Musím říct, že tahle malá Harley Quinn byla vážně neuvěřitelně roztomilá a mrzí mě, že fotku s ní nemám.

Ale ta nejlepší věc na Comic-Conu (kromě setkání se zahraničními hosty) je jeho atmosféra. Po většinu roku se cítím jako osamělý geek, protože mnoho lidí nesdílí stejné koníčky a nechápou, proč jsou někteří dospělí lidé například ochotní se obléct jako dinosauři a pobíhat okolo (ano, i takoví cosplayeři byli na Comic-Conu k vidění a vypadali skvěle!). Ale během Comic-Conu byli lidé k sobě milí, protože i když mohou mít rádi rozdílné fandomy, filmy a seriály, stále sdílejí tentýž koníček a to se odráží na tom, jak k sobě přistupují. Prostě mě celá akce bavila a ráda se ve vzpomínkách na tomto blogu vrátím i k dalším ročníkům. :)

Co vy, byli jste někdy na Comic-Conu Prague? Pokud ano, jak se vám líbil? Jestli ne, chtěli byste na něj vyrazit?

P.S. ilustrativní fotografie v článku jsou oficiální promo materiály CCP, já bych se svým mobilem tak kvalitní fotky nikdy nepořídila. :)