V dnešním článku se bude cestovat časem, bojovat s mimozemšťany i pekelníky a řešit kriminální případy, tak doufám, že některá ze šestnácti sci-fi knih vás zaujme. :)
Úplně první díl ze série románových dobrodružství Doctor Who. Je nutno poznamenat, že ačkoliv do série můžeme naskočit prakticky kdykoliv, protože jednotlivé díly až na výjimky propojené nejsou, zrovna The Clockwise Man si přečíst zaslouží. Zejména pokud máte rádi Devátého Doktora a Rose Tyler. Na knize je kromě takřka detektivního příběhu, který má navíc silný steampunkový nádech, nejsilnější zdařile vykreslená atmosféra Londýna 20. let 20. století. Justin Richards patří k jedněm z lepších autorů, kteří se na této sérii podíleli, takže román The Clockwise Man fanouškům seriálu mohu doporučit. Škoda, že nevyšel česky, ale v angličtině je k dostání snadno.
The Silent Stars Go By zato takový šperk není, ale pořád jde o čtivo, které fanoušky seriálu zabaví. Na scénu se tentokrát dostává trojice Jedenáctý Doktor, Amy a Rory, a kromě nich i nebezpeční Ice Warriors (nevím, jak to bylo přeloženo česky - snad Ledoví válečníci?), kteří se usídlili na jedné zdánlivě zapadlé planetě. Autorovi se daří vytvořit mrazivou atmosféru, která potěší zejména v horkých dnech, ale příběh nemá takový spád a drajv jako jiné díly ze stejné série.
série: druhý díl série Stopařův průvodce galaxií
V této restauraci sice vaří dobře, ale pokud v ní budete jíst příliš často, možná vám tamější pokrmy zhořknou na jazyku. Jinými slovy, Restaurant na konci vesmíru je velmi osobité čtivo s unikátním smyslem pro humor. Adams přímo srší nápady, které jsou leckdy bizarní, takže sérii je nejlepší si dávkovat po menších částech, aspoň dle mého názoru. Také na mě kniha působí spíš jako přehled více či méně střelených scén než ucelený příběh, ale aspoň tempo udržuje svižné a nejednou rozesměje. Samozřejmě je tu i maniodepresivní robot Marvin, který i nadále zůstává nejlepší postavou celé série.
Sci-fi detektivka, která má sice zajímavou myšlenku, ale velmi brzy spadne do vod podprůměru. Hlavní hrdina nezvládne zaujmout a příběh po většinu času udržuje zoufale pomalé tempo. Navíc děj a jednání postav v nejednom případě nedávají smysl. Bohužel nemohu doporučit a vůbec se nedivím, že další díly již do češtiny přeloženy nebyly.
Petr Heteša má na kontě mnoho akčních, napínavých knih, které mi však v několika případech splývají dohromady, protože se nesou v podobném duchu. Infico se od nich odlišuje díky neobvyklému příběhovému prvku. Hlavní hrdina začne okupovat tělo vysokoškolské studentky a oba se musí vzájemně naučit koexistovat. Díky tomu v knize najdete mnoho humorných okamžiků. Hlavní hrdina i jeho zprvu nic netušící spolupracovnice jsou navíc sympatičtí a děj díky krátkým kapitolám a velkému množství akce odsýpá. Jestli tedy chcete další potvrzení teorie, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, Infico je kniha, kterou byste si neměli nechat ujít. Navíc mě na ní potěšil optimisticky laděný závěr, který pro Hetešova díla není pravidlem.
série: druhý díl série Měsíční kroniky
Originální variace na pohádku o Červené karkulce. Pokud vám to zní děsivě, vůbec nemusí! Autorce se daří vytvořit napínavou a chvílemi i dusivou atmosféru. Své hrdiny, kteří jsou vesměs sympatičtí, nešetří, o což snazší je s nimi sympatizovat. V knize nesmí chybět povinná romantická linka, ale Scarlet naštěstí není přeslazená, ačkoliv žánrově spadá mezi young adult literaturu. Příběh svižně ubíhá dopředu a navíc dění v této knize Meyer šikovně propojuje s předchozím dílem Cinder. Na pokračování se těším!
série: první díl série Smrtka
Neal Shusterman předkládá fascinující vizi budoucnosti, v níž lidé díky medicínským pokrokům neumírají a přelidnění brání jen Smrtky - osoby pověřené speciálním úřadem, které mohou popravovat náhodně vybrané lidi. Právě vykreslení originálního světa je jedním z nejsilnějších prvků této knihy. Společnost Smrtek a její fungování poznáváme díky dvěma učedníkům, Citře a Rowanovi, kteří se v budoucnu také mohou stát Smrtkami. Zpočátku jsem se bála, že se kniha bude příliš pitvat v případné romantické lince mezi Citrou a Rowanem, ale naštěstí se věnuje jiným tématům a předkládá propracovaný příběh, který dokáže přimět k zamyšlení. Jestli máte chuť na zase trochu jinou sci-fi, knihu mohu směle doporučit! Byť předpokládám, že některým čtenářům bude možná chvíli trvat se naladit na autorův styl psaní. Další dobrá zpráva je, že zbylá pokračování (Nimbus a Zvon) si zachovávají obdobně vysokou kvalitu a celou sérii zvládnou uzavřít uspokojivým a leckdy překvapivým způsobem.
Stan Lee je nejznámější díky tomu, že vytvořil řadu ikonických superhrdinů, jako je například Spider-Man. Ale románová tvorba, na níž se spolupodílel, je méně známá. Hra světla je napínavý superhrdinský příběh, který má spád a rychle se čte. Hrdinové jsou sympatičtí a jak je poznáváme blíže, v nejednom případě oni i děj samotný dokážou překvapit. Vydařených superhrdinských románů je stále jako šafránu, takže jestli toto téma máte rádi, Hru světla byste si neměli nechat ujít.
Petr Heteša píše specifickým, zajímavým způsobem, využívá sci-fi zápletky silně okořeněné krimi, a podle aktuálního naladění vám jeho knihy sednou více či méně. Yarminův syndrom mi přijde jako jedna z těch slabších, kterou jsem od Heteši četla, byť se stále jedná o solidní čtivo s poutavým konceptem. Ústřední dějová linka sice zaujme a kniha díky kratším kapitolám a velkému množství dialogů svižně ubíhá vpřed (což je u Heteši obvyklé), ale konec mi přišel unáhlený a příliš otevřený.
Knihu jsem přečetla během natáčení. Jde o sbírku sci-fi povídek, které jsou povětšinou hodně vědecké. Z tohoto důvodu jsem měla problém se do nich začíst, protože mi autorčin styl psaní připadal chvílemi příliš suchý, až nezáživný. Každopádně se Novákové nedá upřít, že pracuje se zajímavými nápady, a jestli jste fanoušky hard sci-fi, kniha by vás mohla zaujmout více než mě. Jako nejlepší hodnotím následující povídky: Étuda pro výjimečnou mysl, Poslední infitiáda, Arkádie, Katedrála a Zatanči elegii, svou vlastní, ale každý to pochopitelně bude vidět jinak. :)
Další Heteša, a opět v mých očích stejný problém jako u knihy Yarminův syndrom, možná ještě větší - závěr knihy je příliš urychlený a nedává smysl. Do té doby však příběh funguje a dokáže zaujmout, protože jde opět o krimi případ a čtenáře bude zajímat, jak se to celé nakonec vyřeší. A byť to řešení není zrovna uspokojivé, Žádná chvíle není poslední pracuje se zajímavými nápady, zejména díky přítomnosti fantasy prvků v románu, který se původně tváří jako čistokrevné sci-fi.
Kniha dějově předchází seriálu Star Trek: Picard, ale obstojí i samostatně. Vím, že doma měli problém se do ní začíst, ale já jsem to zvládla. Kdo by očekával spoustu vesmírné akce a přestřelek lodí, se zlou se potáže. V příběhu se místo toho řeší nelehká situace, kdy se Federace snaží zachránit Romulany před výbuchem supernovy, ale politikaření, intriky a další překážky hrdinům do cesty házejí klacky. Jde o realistické zachycení toho, jak byrokracie funguje v praxi, ale je mi jasné, že kdo očekával akční pecku, musel být při čtení tohoto příběhu zklamaný. Já jsem si zato u něj rochnila jako prasátko v blátě, zejména díky vykreslení postav a propracovanosti příběhu, který se nebojí tnout do odvrácených stránek (nejen) lidské povahy.
Díky tomuto románu se Roman Bureš zařadil mezi autory, jejichž tvorbu sleduji a ráda si přečtu nové knihy, které vydají. Hlavní hrdina se snaží zachránit mladou dívku, jenže probourat se z Pekla ven není jednoduché, zejména když v lidském světě zuří druhá světová válka. Na knize mě bavilo všechno, od nápaditého vykreslení Pekla s vlastními pravidly (démoni například používají lidi jako zdroj energie), od válečného střetu mezi nacisty a pekelníky... Prostě paráda! Podobně chytrý, nápaditý a čtivý příběh se v českých končinách málokdy vidí.
série: první díl série UTTS Salamis
Tuto sérii hodně lidí chválí, ale mě příliš nezaujala. Holt jde poznat, že nejsem fanynkou military sci-fi, tedy bojů ve vesmíru. Čistě z praktického hlediska bych poznamenala, že v románu je hodně postav, kvůli čemuž je těžší se mezi nimi zorientovat a najít si k nim cestu. Příběh navíc nejednou působí chaoticky, až jsem se v něm ztrácela a kvůli tomu i upadal můj zájem. Knihu jsem sice dočetla a pár scén bylo působivých (zejména ve chvíli, kdy hrdinové čelili hrozbě možného útoku mimozemských neznámých nepřátel), ale pokračování číst neplánuji.
Tak tohle bylo vážně špatné. Spící Beatrice je jednou z nejhorších knih, které jsem v roce 2021 přečetla. Tváří se jako sci-fi z dystopické budoucnosti, ale ve skutečnosti jde o slaďárnu s jednoduše načrtnutými postavami. Příběh je plný nelogičností, nic moc se v něm vlastně nestane a celkově mám problém najít cokoliv, co bych na této knize mohla pochválit... jo, vlastně, obálka je docela pěkná, ale to je tak všechno. Normálně se snažím vyhýbat slovu slátanina, ale v tomto případě mě výstižnější označení nenapadá a nechápu, jak kniha mohla vyhrát soutěž o nejlepší román.
Komentáře
Okomentovat