Tipy na beletrii, kterou jsem přelouskala v roce 2015. Tentokrát žádná fantasy, sci-fi ani literatura faktu, na ty také dojde řada. :) Knih je celkem dvanáct, snad mezi nimi najdete nějakou, která vás zaujme.
První díl série o Dexteru Morganovi, nejhodnějším zabijákovi, jakého si lze představit. Možná znáte seriál Dexter v hlavní roli s Michaelem C. Hallem. Z více stran jsem slyšela pozitivní názory na knižní předlohu, a když se mi proto naskytla příležitost pořídit si omnibus Dexterových příběhů (tři díly v jednom svazku za 69,-KČ... no, neberte to!), neváhala jsem.
Musím nicméně poznamenat, že první díl mě příliš nenadchl. Místy je rozvláčný, Dexterovy poznámky jsou střídavě vtipné a střídavě příliš ujeté. Především mi však vadila nevyváženost příběhu. Lindsay hlavního záporáka do knihy uvedl až v závěru a poskytl mu směšně málo prostoru. Minimálně v porovnání se seriálem, kde je jeho úloha mnohem lépe zpracovaná a rozvinutější. Další díl si přečtu, ale nechovám ohledně něj příliš velká očekávání.
Ukázka (str. 25):
Ve Vincově zářivém asijském úsměvu bylo něco zvláštního. Jako by se naučil usmívat z nějaké obrázkové knížky. Dokonce i když si z kolegů poměrně drsně utahoval, nikdo se na něj nikdy nenaštval. Sice se ani nikdo nesmál, ale to mu nevadilo. Dodržoval všechna správná rituální gesta, ale vypadalo to, že je jen hraje. Myslím, že proto se mi líbil. Další chlapík, co předstírá, že je člověk; přesně jako já.
série: čtvrtý díl série Hannibal Lecter
Chystala jsem se podívat na film, ale ještě předtím jsem si chtěla přečíst knihu, která mi již delší dobu ležela v knihovničce. Hannibal je podobně strhující jako Mlčení jehňátek (další dva romány jsem zatím nečetla). Dokonce je možná ještě o chlup lepší, protože více rozpracovává postavu doktora Lectera a umožňuje čtenáři poznat doktorovo uvažování a pohnutky. Román je v některých místech morbidní a nic pro slabé povahy, osobně mi nejvíce v paměti utkvěla celá dějová linka ohledně lidožravých prasat.
Ukázka (str. 78):
Barney se podíval na svůj odraz ve lžíci - napřed na vypouklé straně, pak na druhé a na chvilku se zamyslel. "Doktor Lecter měl vybrané chování, nebyl nijak upjatý, ale příjemný a elegantní. Zapsal jsem se tehdy do nějakého korespondenčního kurzu a on mi pomáhal přemýšlet. To neznamená, že by mě nezabil hned, jak by k tomu měl příležitost - jedna lidská vlastnost nevylučuje u člověka jakoukoli jinou. Mohou existovat jedna vedle druhé: dobré i špatné. (...)"
Po všech těch knihách o vrazích jsem sáhla po díle z úplně jiného soudku - historickém románu. Spisovatel Feuchtwanger (doporučuji od něj výborný román Goya čili Trpká cesta poznání) děj zasadil do českých zemí a pracuje s reálnými postavami. Nedokážu posoudit, jak moc je jeho kniha z historického hlediska věrná, ale zajímavé pasáže se jí nedají upřít. Bohužel se poměrně často střídají s méně záživnými.
Více než děj samotný mě zaujaly postavy. Již dlouho jsem hlavní hrdinku knihy nesnášela tak jako Markétu. Markéta je sice inteligentní, ale zato nesmírně ošklivá a postupem času se kvůli tomu stává zatrpklejší a zatrpklejší, až ji její zášť dovede k podlým činům. Pro všechny milovníky českých dějin doplním, že v knize mimo jiné vystupuje pozdější král Karel IV., jeden z nejoblíbenějších českých panovníků.
Katku Heřmanovou možná znáte pod přezdívkou Arvari. Píše blog a tuto knihu i s milým věnováním mi zaslala v rámci jejího dotisku. Jsem ráda, že jsem si ji pořídila, protože už dlouho jsem nečetla natolik osvěžující a zábavné dílo. Hlavní hrdina, homosexuál Radek, zažívá nejrůznější vztahové i jiné trampoty, které z velké části vyplývají z jeho neopětované lásky k nejlepšímu kamarádovi Robinovi.
Kniha má jen jedinou chybu - je příliš krátká, takže ji máte za hodinku přečtenou a pak vás dostihne absťák po Katčině čtivém stylu psaní (ještě že je tu ten blog a povídky na něm, ale stejnak by to chtělo pokračování Radka nebo úplně nový román *nenápadně pomrkává směrem k Arvari* :).
Přečtením této knihy si do svého čtenářského deníku mohu zařadit všech šest nejslavnějších románů Jane Austen. Opatství Northanger je milá kniha, v níž si autorka dělá inteligentním způsobem legraci z fenoménu gotických románů. Hlavní hrdinkou je mladá Catherine, která se natolik nechá unášet fantazií, až tím škodí sobě i svému okolí. Kniha je prošpikována vtipnými narážkami, je jí vlastní nadhled a sarkasmus, s níž Austen vystihla nejrůznější charakterové slabosti postav (povrchnost, nadutost, marnivost, naivitu...).
Dokonalé, Neuvěřitelné, Hříšné, Vražedné, Bezcitné (Sara Shepard)
série: třetí až sedmý díl série Pretty Little Liars
Ještě před nedávnem jsem sledovala seriál Pretty Little Liars, ale poté jsem s ním skončila, a myslím, že stejně tomu bude v případě knižní předlohy. Největší předností knih je jejich čtivost a umírněná délka, díky které přelouskáte jeden díl v mžiku oka. Kdyby mi bylo tak o deset let méně, pravděpodobně bych knihy přijala mnohem nadšeněji, protože autorka psát umí a střídáním perspektiv jednotlivých vypravěček zvládá udržovat napětí a zvědavost.
Každopádně si ve stejnou dobu nelze nevšimnout, že jde o značně povrchní čtivo a hlavní hrdinky se občas chovají jako husy (na druhou stranu jsou to americké středoškolačky, takže...). Jako oddechové literatuře pro mladší čtenářky této sérii nicméně nemohu nic moc vyčíst.
Velmi intenzivní čtení, u něhož se zapotíte o to víc, pokud hrajete počítačové hry. V tom případě vám dost možná bude celou dobu v hlavě hlodat nenápadný červíček: A co kdyby…? Já sice počítačové hry příliš nehraji, ale to můj zážitek z knihy nijak neumenšilo, protože v něm jde spíš o vylíčení paranoie a pocitu neurčitého (a později velmi reálného) ohrožení, což se povedlo na výbornou. Doporučuji.
Komentáře
Okomentovat