I v druhé polovině roku 2015 se ke mně dostalo více zajímavých fantasy knih. Snad vás některá z nich naláká k přečtení. :)
Neil Gaiman je můj oblíbený spisovatel, a tak si žádnou jeho novinku nenechám ujít. Oceán je přesně v duchu Gaimanových příběhů naplněný zvláštním kouzlem, skoro bych ho označila za magický realismus, ale ani to není to pravé, Gaimanův styl se těžce definuje... Každopádně kniha dokáže zaujmout i navzdory trochu pomalejšímu rozjezdu. O vyústění příběhu jsem ještě nějaký ten den přemýšlela.
série: druhý díl série The Mortal Instruments
Pokračování se občas vyvede stejně jako první díl. City of Ashes je toho dobrým příkladem. Autorka své hrdiny očividně ráda dostává do situací, v nichž jde o krk, za což hrdinové sice nejsou vděční, ale čtenář si může vesele hvízdat. Od minulého dílu se ještě víc zašmodrchal vztah mezi hlavní hrdinkou Clary a lovcem démonů Jacem. The Mortal Instruments si mě získaly a moc ráda bych i druhý díl viděla zfilmovaný (existenci seriálu odmítám brát na vědomí, děkuji pěkně).
Andersonova kniha je známá fantasy klasika. Přečetla jsem ji na doporučení v Temnářčině článku a můj výsledný dojem je přinejlepším rozpačitý. Bylo toho víc, co mi na knize nesedlo. Začít bych mohla hlavním hrdinou, který mě většinu času otravoval, například chováním vůči své ženské společnici. Schéma cesty tam a zase zpátky mě rovněž neoslovilo. Jsem ráda, že jsem se s knihou seznámila kvůli její pozici ikony žánru, ale tím můj požitek z jejího přečtení končí.
série: šestý díl série Krevní pouta
Sbírka povídek. Pokud jste nečetli předchozích pět románů, nejspíš se nebudete příliš orientovat, což je škoda, protože vesměs jde o povedené, vtipné a napínavé kousky. Víc se mi líbily povídky z Henryho úhlu pohledu, přece jenom skoro pět set let starý upíří levoboček Jindřicha VIII. je větší terno než čerstvě proměněná soukromá vyšetřovatelka. :)
Sladké až na půdu, ale pořád lepší než stejnojmenný film, který se mohl pochlubit maximálně účastí Neila Patricka Harrise. Klasická pohádka pro dospívající dívenky o tom, že láska vše v dobré obrátí. Být o deset let mladší, asi bych z knihy byla nadšenější.
Gaiman mě zase jednou dostal. Hlavní hrdina mě sice příliš nezaujal, ale vedlejší postavy (jeho bratr Spider a samozřejmě božský tatík Anansi) to víc než vynahradily. Gaimanova představivost je nezměrná, což znovu dokazuje i v tomto románu, kde se mýty a božstva prolínají se současným všedním životem.
Ach, Tolkien. Velká kaňka na mé pověsti fantasáka, protože mě jeho knihy opravdu nebaví. Uznávám jeho přínos, ale čtenářsky nejde o můj šálek čaje, a ani Hobit na tom nic nezměnil. Navzdory útlé délce rozvláčné a pro mě osobně až na pár pasáží nezáživné.
Kouř a stíny, Kouř a zrcadla, Kouř a popel (Tanya Huff)
série: všechny tři díly série Kouř
Trilogie Kouř volně navazuje na sérii Krevní pouta (do níž patří i kniha Krevní banka, kterou jsem zmínila výš). Knihy by občas mohly být svižnější, ale obecně mě bavily víc než příběhy s Vicki Nelson. Důvod je ten, že hlavní hrdina této trilogie - homosexuální mladík Tony - je mnohem zábavnějším a drzejším protagonistou než Vicki, a rovněž místo jeho zaměstnání - televizní studio - je pro mě atraktivnější. Nedokážu říct, který díl se mi líbil víc, kvalitativně jsou u mě na přibližně stejné úrovni. Prostě fajn oddechové čtení, které má vtip a šmrnc.
série: třetí díl série Drahokamy
Třetí a finální díl série. Ultimátní happy end nemohl chybět, ostatně je to čtení pro mladší. Ze série mě nejvíc oslovil druhý díl, který byl nabitý vtipy, tento za ním trochu pokulhává, ale jako uzavření příběhu posloužil dostatečně.
Trápení, Na vrcholu, Sny, Žár (Richelle Mead)
série: první čtyři díly série Sukuba
První čtyři díly jsou všechny napínavé a čtivé, takže je máte za chvilku přelouskány. Richelle Mead si udělala jméno Vampýrskou akademií, ale příběhy sukuby Georgie a jejích přátel a milenců jsou neméně zajímavé. Hodně se mi zamlouvaly vsuvky z minulosti hlavní hrdinky, které dokreslovaly její jednání v přítomnosti.
Gaimanovo opus magnum mě příliš nenadchlo, komornější Anansiho chlapci ze stejného světa mě zaujali více. Chyba pravděpodobně leží v mé neznalosti božstev, takže jsem nedokázala naplno docenit různé důmyslné narážky a situace, které se v knize objevují. Přišlo mi, že Gaiman chvílemi zbytečně rozmělňuje hlavní příběhovou linii a odbíhá k událostem, které pro celkové vyznění knihy nejsou zase až tak důležité. Musím zmínit, že jsem četla prodlouženou reedici publikovanou deset let po prvním vydání románu.
série: pátý díl série Sukuba
Nejslabší díl série Sukuba, kde se takřka nic nestane. Georgia je uvězněna, vzpomíná na minulost… a takto pořád dokola. K dalšímu čtení mě nutilo pouze vědomí, že následující díl bude poslední.
série: první díl série Tina Salo
Již několikátý re-reading prvního dílu série o upírce Tině Salo. Petra Neomillnerová prostě psát umí, a i počtvrté nebo pokolikáté jsem knihu vlastně četla, je to pořád mrazivé, černě humorné, napínavé a inteligentně napsané dílo. Bravo.
Kvalita povídek je nevyvážená, některé jsou výborné, jiné mi příliš nesedly, Gaimanova poezie šla mimo mě úplně (možná je to překladem), ale těch pár skvostů, které se v knížce našly, by byla velká škoda opomenout. Nejvíc na mě zapůsobily tyto příběhy: Jezírko se zlatými rybkami a jiné příběhy (nostalgická vzpomínka na starý Hollywood, jehož časy dávno odvál vítr), Hledám dívku (o dívce, které je stále devatenáct… a nikdy s vámi nezůstane), Můžeme to pro vás zařídit ve velkém (konec lidstva trochu jinak aneb dejte si zatracený pozor na to, co si přejete) a Sníh, zrcadlo, jablka (můžu vám zaručit, že po přečtení této vynikající povídky se na pohádku o Sněhurce už nikdy nebudete dívat stejnýma očima). Gaimanova fantazie je bezbřehá, v této povídkové sbírce jsem si to znovu ověřila, a už se nemůžu dočkat, až zase nějakou vydá.
série: šestý díl série Sukuba
Finální díl série Sukuba. Co na to říct… bylo to sladké jako cukrkandl, do značné míry předvídatelné, ale zároveň lepší než minulý díl. Navíc hrdinové si přece jenom ten happy end po všech útrapách, kterými si prošli, zasloužili, tak proč jim ho neposkytnout? Důstojné, byť nikterak výjimečné ukončení.
série: druhý díl série Sirotčinec slečny Peregrinové
Druhý díl příběhu o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové není tak vydařený jako první. Částečně je to kvůli ztrátě kouzla z nepoznaného, které bylo tak výrazné v prvním díle a v pokračování absentuje. Kniha má své silné momenty, ale v některých pasážích se táhne a výsledný dojem z ní je poněkud rozpačitý a neurčitý. Ani doprovodné fotografie, které byly jedním z největších kladů prvního dílu, tentokrát nepomáhají dokreslit patřičnou atmosféru. Třetí díl Knihovna duší si nicméně přečtu.
série: druhý díl série Tina Salo
Tina je sympatická hrdinka (sympatická ve smyslu, že vás baví o ní číst, ne že by vám nutně musela být sympatická), ale váš postoj k tomuto dílu se bude odvíjet přímo úměrně tomu, jak moc ne/máte rádi vlkodlaky. Já je zrovna dvakrát nemusím, a tak pro mě v sérii o Tině Salo druhý díl představuje spíš slabší kousek, jakkoliv se stylu autorky nedá nic moc vytknout.
Má to být young adult, ale myslím, že si ji bez újmy na zdraví mohou přečíst i dospělejší čtenáři. Vlastně bych jim to doporučila, protože: a) děj se odehrává během první světové války, takže je kniha řádně depresivní a pochmurná, b) hlavní hrdinka navzdory mládí není žádná pubertální hlupačka, c) kniha dokáže vývojem děje překvapit, d) ústřední romance je popsána natolik sugestivně a procítěně, že Stephenovi a hlavní hrdince Mary začnete držet palce a přát jim vše nejlepší… o to je pak drtivější závěr knihy. Tohle se prostě povedlo, YA, ne YA.
Komentáře
Okomentovat