Druhá a závěrečná část výběru sci-fi knih přečtených v roce 2015. Budu ráda, pokud vás některá z nich zaujme a sami si ji přečtete. :)
série: první díl série Hon
Upírská young adult. V rámci tohoto subžánru určitě jde o jeden z vydařenějších kousků, v němž není nouze o napínavé pasáže. Hlavní hrdina je typicky sužován traumatem z minulosti, ale naštěstí netráví přemýšlením nad svým trápením příliš mnoho času, protože se musí soustředit na důležitější věci... například jak se nenechat sežrat upíry. To člověku hned určí priority... Pojetí upírů je poměrně osvěžující, nejde o variaci stokrát čteného, byť podobné rysy se samozřejmě najdou.
Značně ohmataný a rozpadající se svazek povídek tohoto slavného britského autora fantastiky jsem si půjčila z knihovny. Šlo o mé první setkání s Wellsovou tvorbou, a výsledek byl poněkud rozpačitý. Některé povídky jsou čtivé a mají zajímavou myšlenku (Superstimulátor, Pozoruhodný případ Davidsonových očí, Země slepců), ale u jiných jsem měla problém se začíst a jejich styl mě neoslovil. Každopádně jsem s Wellsem ani zdaleka neskončila, plánuji si přečíst některý z jeho románů - nejvíce mě láká Neviditelný muž. Součástí knihy je též román Válka světů, který jsem ovšem protentokrát vynechala a zaměřila se na povídky.
série: druhý díl série Hon
Pokračování se občas nevyvede natolik jako první díl. Tentokrát k tomu nicméně nedošlo. Kořist je stejně svižně napsaná, čtivá a napínavá. Vztahy mezi postavami se prohlubují a jejich tajemství a ošklivé vlastnosti vycházejí na světlo. Platí to, co jsem napsala již u předchozí části Hon - v rámci upírské young adult literatury jde o vydařenější kousek. Především díky živoucím postavám, které si sice nemusíte oblíbit, ale jejichž osudy vás budou zajímat. V tomto díle se mi hodně líbil prvek uzavřené komunity, která na pohled funguje jako dobře promazaný hodinový strojek, ale ve skutečnosti je od základů prohnilá. Nejde o nový motiv, ale Fukuda s ním pracuje způsobem, z něhož zamrazí.
série: druhý díl série Divergent (Povstalecká trilogie)První díl mě bavil více, pokračování mě příliš neuchvátilo. Tak to dopadá, když vás natolik štve hlavní hrdinka, až byste ji nejraději vygumovali ze stránek knihy. Nebýt Čtyřky, dost možná bych knihu nedočetla. Závěrečný díl trilogie ale stejně přelouskám... Když už jsem se jednou dala do boje, tak také bitvu dovedu až do konce!
Po Insurgent jsem si chtěla spravit chuť něčím hodně dobrým. Tak jsem sáhla po knize The Giver (česky Dárce), což se ukázalo jako správná volba. Ke knize mě dovedl film, který není ani zdaleka tak vydařený. Základní myšlenka příběhu - jak se žije ve společnosti, která se dobrovolně vzdala většiny svých práv a emocí - je mrazivá sama o sobě, a Lowry ji navíc zpracovala tak, že utkví v paměti. Hlavní hrdina Jonas je sice malý kluk, ale román dokáže oslovit i dospělé čtenáře. Pozice a mládí Jonase jsou pro rozvoj děje důležité, protože jeho očima poznáváme okolní svět a pomalu zjišťujeme, že v tomto světě budoucnosti je něco zatraceně prohnilého.
série: první díl série Matched
Young adult sci-fi ze světa, kde je každému člověku přidělen vhodný partner? Myšlenka zajímavá, zpracování horší. Kniha má své silné momenty, obzvlášť na začátku (umírání dědečka hlavní hrdinky), ale ve své druhé polovině se pozvolna začne topit v cukrkandlu a konec tomu dodá korunu. Pokračování číst neplánuji.
Sbírka několika povídek vyprávěných z pohledu Tobiase "Čtyřky" z divergentní ságy. Tobias je mnohem vděčnějším hlavním hrdinou než panovačná a nesnesitelná Tris. Není proto divu, že se mi povídky líbily mnohem víc než celá sága. Tobiasův náhled na svět je fascinující, nečtenářům ságy sice mnoho neřekne, ale ostatním nabídne pozornosti hodný pohled na životní události, které formovaly osobnost tohoto zajímavého člověka.
Superhrdinský román odehrávající se v Praze. Rozumíte? SUPERHRDINOVÉ u nás! Jenže to má háček, superhrdinové jsou sice super, ale hrdinové už moc ne. Naštěstí se o ně "postará" hlavní hrdina, který je drsňák až na půdu, hláškuje a bojuje… Tohle mi prostě sedlo, svižné, napínavé, zábavné a s kulometným tempem, které vám nedá vydechnout. Navíc Praha roku 2050 má své kouzlo, i když žít bych v ní asi nechtěla (přečtěte si tu knihu a pochopíte proč :).
Komentáře
Okomentovat